Budime se v 6 se svitanim. Jeste do postele Petr jako nase zdravotni sestricka roznasi prevenci proti cervovi - cachachu nebo bacardi. Nasleduje hrabani ve vecech, oblekani do mokrych d6resu (kazdy vecer totiz pereme, ale susit musime az na sobe) a snidane - nejkrasnejsi cast dne! Cafe de maña (neboli brazilsky snidane) bylo jedno z prvnich slov, ktere jsme se naucili. Sklada se obvykle z nekolika chodu, vsechno je vetsinou sladke, ale nechybi ani vyborny mistni syr. Nicmene prevazuji ruzne buchty, kolace, susenky...nas ale nejvic laka cerstve ovoce - papaja, melouny, ananas, mango a take cerstve dzusy. Milovnici caje presli plynule na kavu a vsichni presli na super sladkou kavu. Dulce je tady totiz uplne vsechno. Kdyz jsme jednou ucinili pokus objednat si kavu (podava se v litrove termosce s kalisky velikosti velkeho panaka) bez cukru, dostali jsme plnou termosku super preslazene a k tomu jeste cukrenku na doslazeni. Lingvisticky porad dost pokulhavame...
Na kolo sedame podle velikosti snidane mezi 8. a 9. Hodinou. Delka etapy v tom nehraje roli, protoze stejne at vyjizdime v jskoukoliv hodinu vetsinou dojizdime se setmenim, parkrat i po nem. Jen jednou jsme prijeli do cile ve 4 odpoledne, a to pouze proto, ze celych 60 km nebyla ani jedna hospoda.
Pocasi nam preje, pres den je kolem 25 a slunicko je vetsinou nastesti schovane. Kdyz totiz vykoukne, tak je to o poznani horsi. Co je ale prekvapenim, jsou celkem chladne vecery a noci. Jakmile slunce zapadne, musime vyndat vesticky nebo bundy. Pres den ale jezdime v kratasech a tricku a pri zastavkach se schovavame do stinu. Vody je tu dostatek, ze zacatku jsme vsechnu vodu na piti sterilizovali, ale ted uz prohlasujeme vodu v ubytkach za pitnou a pouze vyjimecne kupujeme balenou. Chybejici tekutiny doplnujeme zejmena Brahmou (Tomas ho nazyva Buddhou) - mistni znackou piva, kterou jsme si oblibili hned prvni den.
Co je ale vecnym tematem k hovoru je Chuarez. Ze zoufalstvi jsme si vymysleli Chuareze jako stavitele Estrady Real, ktery nekompromisne cestu naplanoval v rozmezi most-vysilac milionkrat znasobeno. No alespon mame na koho nadavat, kdyz se plazime do kopce nebo visime na brzdach. Diky Chuarezovi jsme vsechny energeticke tycinky snedli behem prvnich tri dnu a ackoliv tady jime jak protrzeni, tak porad mame hlad. Snidane obvykle vydrzi tak na max. dve hodiny jizdy po Chuarezove ceste a uz abychom se rozhlizeli po obede. Obvykle zakotvime v nejake mistni jidelne, kam se vrhneme jako vlcaci, snime a vypijem vsechno co najdem a jedeme dal. Mame cas do 6. Pak uz je uplna tma a vzhledem k terenu by nebyla jizda za tmy ani prijemna a ani zodpovedna.
Ubytovani, vybaleni, sprcha, cervena hlina vsude, nadavani na Chuareze a vecere...nekdy nemame silu na vic nez dojit do suprace a poveceret na pokoji: pivo a chipsy, vyborna mistni rajcata, olivy a meloun. V 9 uz jsme v posteli a tesime se?! Na dalsi den.
Žádné komentáře:
Okomentovat