Jak jsme u prehrady prekrocili bludny koren.
Je to poprve, co jedeme na pruzkum bez papirove mapy. proc? Protoze proste zadne nejsou...patrali jsme na benzinkach, v ickach, knihkupectvich a nic. Musime se spolehnout pouze na mapy v nasich mobilech a na mistni znaceni cest, ktere je prekvapive dobre. Doptani se na cestu mistnich je jaksi k nicemu protoze spanelstina nefunguje a brazilsky neumime (offline slovniky portugalstiny jsou take vice nebo spis mene na nic). A kdyz uz opravdu nevime kudy, tak jedeme na nejvyssi kopec v okoli, protoze je velka pravdepodobnost, ze tudy nase cesta povede. Kdyz se totiz ucily vrstevnice, stavitel Estrady Real chybel, zato se dobre naucil spadnici. Jinak se totiz neda vysvetlit, ze cesta vzdycky vede pres vrchol jakehokoliv kopce v okoli. Nase “pockame na sebe u vysilace” uz se stalo koloritem;-) pote obykle nasleduje sjezd, ktery rozpaluje brzdove kotouce do vsech moznych odstinu cervene, abychom vzapeti zaradili 1-1 a splhali se na dalsi kopec.
A tak se stalo, ze jsme se znenadani ocitli na dne prehrady, ktera se prave napousti. Melo nas varovat uz to, ze vesnice Bento Rodrigues byla uplne vylidnena, domecky odpojene od elektriny, okenice vybourane a dlazdena cesta se pomalu zuzovala a ztracela v trave sahajici az do pasu. Az teprve kdyz jsme prednim kolem narazili na vodni hladinu, jsme si pripustili, ze tady neco nehraje. Do cile dnesni etapy uz nam zbyvalo jenom 30 km (50 uz mame zasebou) a bylo jasne, ze musime zpatky na kopec a nekudy budouci prehradu objet. Cestou dolu jsme sice minuli strazni budku i se straznym (ted uz je nam jasny duvod jeho pritomnosti), ale ten nas nechal v klidu projet a vubec si nas nevsimal. Jediny kdo se z cele situace raduje je Petr, protoze ten jako stavitel prehrad muze sledovat nazivo praci svych brazilskych kolegu.
A tak se snazime najit z opustene vesnice duchu cestu ven. Pod vedenim Petra se splhame sterkem nahoru k dalsi strazni budce, ktera hlida pristup do vesnice z druhe strany. Tady uz jsme zpatky na trase a mirime do Mariany. Zbyvaji nam uz jen dve hodiny svetla a porad 30 km. No snad uz to ted bude odsypat. Za asi 5 km potkavame kamion s navesem, na kterem se houpe bagr, jeho ridic na nas zurive gestikuluje. Kluci se jdou podivat, co se vepredu deje a za chvili se vraci s mirne stuhlym vyrazem ve tvari. Opravuji most?, ptam se...Kacenko nemuzou opravovat neco, co tam neni. Aha...neni most. Musime zpatky ke strazni budce u prehrady. Super.
Strazny se nas pta, proc se vracime? Neni tam most! Neni tam most? Ne. Aha, tak jedte tudy a ukazuje na jedinou moznou dalsi cestu.
Tak nevim, kdo je vetsi blazen? Jak muze nevedet, ze za 5 km odsud chybi na ceste most? Dela si z nas srandu?
No ono je to ale vlastne jedno, nebot do cile to mame porad 30km a uz jen hodinu svetla.
Nastesti pojedeme podel reky, ale to uz je jina historka...
Žádné komentáře:
Okomentovat