Vsichni si potrebujeme odpocinout, a tak jsme se jeste v Praze dohodli, ze si puvodnich 17 dni pobytu v Brazilii prodlouzime na 20 dni, at to mame hezky v klidu, nemusime se honit a budeme mit na vse dost casu. Tak jo, je to logicke, zrusim planovany koncert, jsem prehlasovana.
No jo ale pak se nam to s Davidem rozlozi v hlave...3 cele dny navic...co s nimi budeme delat? A tak zcela logicky posuneme startovaci caru vyletu asi o 130 km na sever, vice do hor, hloubeji do vnitrozemi. Zaroven si tim zkratime nepopularni pocatecni prejezd auty z letiste. Petr sice jiz po priletu cvakal v priletove hale espedecky, zatimco my jsme se snazili srovnat si vnitrni casove-teplotni kompas na nove podminky. Bohuzel nam lahev Bacardi zakoupenou v SaoPaulskem letistnim dutyfree zabalili tak nedbale, ze jsme se k nemu dostali, cimzto nam vnitrni kompas rozhodili jeste vice. nicmene Petra jsme nakonec presvedcili, ze bude lepsi, kdyz se vsichni spolecne prepravime do Bom Jesus do Ambaro (nami prelozeno jako Dobry Jezis Ochrance) - nejblizsi to misto na spojce Letiste-Estrada Diamantina a zacneme nasi planovanou pout odtud.
Uz v taxiku nam trosku tuhnul usmev, nebot okolni kopce vypadaly dost mohutne a jedina rovina siroko daleko byla pristavaci draha letiste v Belo Horizonte. Hmm...
Tesne pred Dobrym Jezisem zacal typicky tropicky slejvak. Podle rad, ktere jsme dostali pri planovani, ma byt duben nejssusi obdobi a tedy nejidealnejsi mesic pro cyklistiku. Hmm...
Prijezd do hotylku prudkou silnici po dlazebnich kostkach, po nichz se vali proudy vody a rychly flashback na obute cykloplaste a chybejici plastenku me trosku znervozni. Nastesti podvecerni prochazka mezi malebnymi barevnymi domecky Bon Jesus, namesti s palmami a modrym kostelem, prvni pokus objednat si veceri absolutni nedomluvou v nas navodi cestovatelskou atmosferu a uz se tesime na prvni cyklistickou etapu.
Žádné komentáře:
Okomentovat